Cesta puzzle alébrž PuzzleDo - Články

CEDULEEEEE

Sun, 22 Jun 2008 22:14:00 +0200

Tohle bloudí článkama našich novin a rozhodně to vzbuzuje nadherně kontrarní názory...jsou Jan Tamáš a Jan Bednář a podplaceňáci, slepí levicoví ganuneři nebo hrdinové dnešní uklinbané doby? Snad rozvíří i více témat než jen ty základnové...a vůbec, co si o tomhle myslí ostatní švejkové?

Pour Martine a 7 declinaisons

Thu, 07 Feb 2008 19:27:32 +0100

Dans l´enveloppe il y a une carafe, une fleur et une lettre dans laquelle Martine se demande

quel est le gout du pain

ce que je mange quand je suis en voyage et pourquoi je suis ici plutot que la

ou faudrait-il que je sois?

Je fris des oeufs au gras et, bien que mes yeux veulent pleurer

mes levres sourient

quand je pense que je suis ni ici ni la bas

ou veulent-ils que je sois?

Pouvoir s´assoir a cote de Martine et boire un Martini sec

avec de la viande mouillee

je n´etait a peine d´accord avec ce que je chantais chez moi

Au paravant.

J´aurais presqu'engraisse sous les ventilateurs

comme c´est convenu

et j´aurais eu en plus de la bierre en pinte des boudins de knedls[1]

et l´ame grasse

R:Bien que ce soit seulement a deux cents kilometres ou peut etre moins

mais il doit reste l'envie de traverser les douanes

sur le barometre politique le minimum persiste

et tant que sa durera, le monde ne changera pas.

Si je voulais venir chez Martine, apres je travaillerais peut etre a Martin[2]

des profondeurs de la paix

ou j´habiterais a Zaluzi[3] et a la maison je ferais du soufre

de flaque d'eau

et peut etre, crois-tu, que je veux mugir au football

-et pour la voix

je chantertais avec des trappeurs a la taverne et je me guerirai de mon complexe

d´absention de passeport

Si je voulais baiser Martine, je changerais mon os pour du roseau

courbé par le vent

je passerais ma vie dans les rassemblements et les soirées

a la table de Cerny petr[4].

Je crierais des slogans dans la troupe et peut etre je construirais un chalet

avec des briques volees.

j´acheterais une bouteille de Stolicna[5] et nous buverions

cul-sec, a meme le pot de moutarde devenu verre

R:Si je voulait parler avec Martine, j'interchangerais tout et son contraire

les tyrans et les hommes libres

je changerais la verite en mensonge, la musique d´eglise en castuska[6]

Je me tromperais entre le bon et le mal

Je preferais aux fantasmes du consumerisme, conseiller les enfants en toute intelligence

je profiterais de ma sournoiserie

je vivrais au millieu des enclos et je me ferais decorerateur de vitrines,

j´appelerais des idoles.[7]

Peut etre je pourrais trouver en Martine un amie dans le chagrin

quand l ´homme souffre

endormi a l´ombre des pins, elle sait que le bougre veux presque plus

avant qu´ il ose.

Elle se bat contre des monstres, avec une sucette, elle me cache le monde par ses caresses

refroidissant la fievre.

elle a du sens et de l´intelligence humaine, elle te donne le sentiment de la securite

quand tout le monde trahi.

R:Le monde ne donne pas, Martine, gratuitement ou a bon prix

mais tu verras avec les annees.

que le temps ruine les pierres aussi bien qu'il asseche les sources

les fleurs poussent.

Si le monde m´entoure par le chagrin, je me mettrai cette fleur sur mon revers

selon les moeurs

d´apres le model des vieux mineurs, je dit A ta sante en buvant mon vin

R: [3x]

[1] Knedls: Le repas traditionel tcheque-ehm mais a l´origin austrichien..de plus a partir de 19eme siecle

[2] La ville slovaque ou il a ete signe la declaration de la fondation de l´Etat tchequoslovaque en 1918

[3] Le combinat petrochimique a Litvinov

[4] Jeu du mistrigi(traduction francaise): jeu au card, pour 3 jouers, 33 cards (16 pairs, l´une=cerný Petr/ Pierre noir), le bout: se dessaisir de tous les cards dans le main et ne pas finir avec cerny Petr

[5]

[6] La chanson russe improvisée argumentée de la vie des paysan

[7]

BĚŽEC ČAS

Fri, 01 Feb 2008 19:11:25 +0100

SPOLEČNOST A ČAS

Pojem čas má čarovný nádech. Jeho kouzlu podlehlo už mnoho filozofů a vědců, v současnosti je ujednáno, že čas představuje jednu z dimenzí čtyřrozměrného časoprostoru, který se vyjímá od svých tří prostorových kolegyň pouze z hlediska pozorovovatele. Tento postřeh pochází z teorie relativity. Krásná definice a snad podchytila čarovnost času v plné fyzikální kráse, ale pro psychologie a tím více pro socializaci není zrovna nosná. Nakonec zopakujme si pár frází, které byly zrozeny v laickém světe a které se dotýkají již více psychologické a sociální podstaty času: "Čas jsou peníze" "Za všechno může čas" "Dočkej času jako husa klasu" "Práce kvapná málo platná""Honí mne čas""Čas se vleče"..a mohla bych vás obírat o čas ještě hodně dlouho.

U některých pak pojetí času může být ovlivněno náhledy různých filozofů. Mezi ty časově-co do

délky- nejúspěšnější patří pojetí Augustinovo. Ten zjišťuje, že v každém okamžiku, kdy se zaměříme na čas, je obsažena přítomnost. Existuje tedy jen bezprostřední okamžik. Minulost je přítomnou vzpomínkou a budoucnost přítomným očekáváním. Čas je prostě cosi neuchopitelného, cosi našeho, cosi subjektivního. Za takovým tvrzením by si stál Bergson, který rozlišil dimenzi času a prostoru. Zatímco prostor je tvořen homogenními jednotkami, lze se v něm pohybovat tam i zpět beze strachu, že se náhle ocitneme v naprosto jiné dimenzi, v čase se pohybovat nelze. Každá jeho pidičást je něčím vyjimečným. Uchopení prostoru je doménou rozumu. Čas můžeme začít skutečně vnímat až pomocí intuice. A intuice nás zase vrací zpátky k subjektivitě, naší individualitě, kde ostatní lidé nemůžou najít místo. Ani v rámci psychologie vnímání času není novým tématem. Zabýval se jí Aristoteles, Sigmund Freud, Wiliam James, Carl Gustav Jung, Milton Erickson a mnozí další. Výjimku netvoří ani neurolingvistické programování, v jehož rámci byla vyvinut model a technika Time Line Therapy.Vnímání a prožívání času u nás probíhá spíše na nevědomé, než vědomé úrovni. Každý z nás to umí. A protože to každý umí, málokdo tomu věnuje dostatečnou vědomou pozornost.

Než se začnu zabývat časem jako psychosociálním fenoménem, chtěla bych upozornit na ještě dalších pár fakt které se k němu pojí. Z fyziologického hlediska nemůžeme přesně určit jeden orgán k vnímání času. Vlastně domnívat se, že existuje něco jako paralelní kukačky v našem těle je bláhové. Náš vnímaný čas je totiž sérií vnímaných změn. Tedy do procesu vnímání času se zapojuje paměť a celkově vnímání, které ty změny v okolí zaznamenává. Můžeme ale tedy říct, že "měřičů" v hlavě má každý z nás hned několik, a to oblast ve frontálním laloku, mozeček, hypothalamus a mohla bych ještě jmenovat další.

Vnímání času je značně flexibilní a odvíjí se podle zkušenosti. Plně rozvinuto je až tak ve věku 20 let,

kdy jsme schopni plánovat i do vzdálené budocnosti. Prvním obdobím, kdy však přichází k času, je věk kolem 8let, kdy jsme schopni pracovat s hodinami a chápat jejich podstatu. Čas v každém věku tedy vnímáme jinak, zatímco jako děti máme pořád plno času, ve stáří se nám délka dne čím dál tím víc krátí, a to nehledě na aktivitu, kterou vykonáváme. I tomuto tématu se věnovali významní psychologově. Např. Janet tvrdil, že je to dáno tím, že čím jsme starší tím daný časový úsek předstvuje menší část života. Signifikatně rozdílně vnímají čas i ženy oproti mužům. Častěji si ho ve svých představách krátí. Vliv na vnímání času mají také rytmické děje v našem těle (dýchání, puls, trávení). Velký podíl potom na vnímání našeho času mají emoce, a to často na nevědomé úrovni. Psychologové zkoumali vliv emocí na vnímání času v mnoha experimentech. Sledovali jejich vliv na vnímání následnosti, způsobu vnímání postupných změn, posouzení délky trvání určitého úseku času. V jednom z nich se jednalo o porovnávní vnímání času ve dvou skupinách, které se dívaly na film během doby čekání na doktora. Jedné skupině byl promítán akční film, ve druhé pak se lidé koukali na přesný opak. Následně měli probandi posoudit podle svého dojmu, jak dlouho u doktora čekali. Skupina s akčním filmem čas vnímala mnohem rychleji ubíhající než ti, kteří čekání absolvovali sledováním nudného filmu. Z experimetnu tedy vyplynulo, že v našem těla se nenachází naprosto zrcadlová replika hodinek. Naše vnímání času je tedy ovlivněno nejen rytmickými fyziologickými odpočítávačí, ale vztahem k činnostem, které provádíme. Většinou, a to bohužel, ty nejzábavnější vnímáme zrychleně. Např. při psaní této práce průběžně kontroluji hodinky na počítáči, a zjišťuji, že čas jako by se zastavil. Toto subjektivní vnímání a prožívání času má významný dopad na naše výsledné chování a tím pochopitelně ovlivňuje nejen výsledky, kterých dosahujeme, ale významně ovlivňuje celkovou kvalitu našeho života. Například není jedno, zda se rozhodujeme pod časovým tlakem, nebo ne. Někdo přímo časový stres vyhledává a je u něho nejtvořivější, jiní naopak pociťují v časovém presu úplné myšlenkové ztuhnutí. Čas tedy vnímáme jako následnost změn. Tyto změny dále většinou zanášíme na určité časové osy, které nám umožňují posoudit kvalitu a kvantitu určitého okamžiku, délku dne, celého našeho života. Podle toho jací jsme, takové je i naše vnímání času a tedy časových os. Jestli se více zaměřujeme na budoucnost, minulost nebo přitomnost, ale i to je pod vlivem společnosti, ve které žijeme.

Už z předchozích charakteristik vysvítá na povrch, že čas je něco společného. Umět s ním správně

zacházet značně ulehčuje život ve společnosti, ve které se podle něho měří takřka vše. Kvalitu a kvantitu práce odhaduje podle počtu odpracovaných hodin. Kdo si dokáže uvědomovat moc času získává také moc. V managementu k zisku moci se užívá dobře známého kouzla s časným příchodem na schůzku. Člověk, který se na smluveném území ocitne první, je neformálním vlastníkem tohoto prostoru a získává tím jakousi dominanci. Pro psychologii je tedy tématem významným. Pod něj bychom mohli zařadit problematiku inkrustinace- neustálého odkládání naplánovaných věcí. Všechny tyto poznámky bychom mohli seskupit v jediný termín time management. V rámci socializace ho můžeme umístit na velmi důležité místo. Umění sladit vlastní životní časový rytmus se společenským patří mezi životní umění, které vedou nejen k úspěchu ve společnosti, ale zejména k životní spokojenosti. Stejně tak v psychologii práce se přihlíží na biologicky dané dispozice, kdy čas určitého výkonu musí být vyrovnáván časem odpočinku. Existuje mnoho návodů, knih a kurzů na to, jak řídit čas, poslední dobou i těch, jak zvládnout vedení času. Bohužel, jen velmi málo z nich přihlíží k psychologickým aspektům a individuálním rozdílům vnímání času. Proto jsou obecné rady účinné jen pro některé lidi. Zacházení s časem a jeho vnímáním je prostě velkým uměním a úrodnou půdou pro psychologii a psychoterapii.

Náš náhled na čas značně ovlivňuje proces socializace. Podoba rozložení dne v náší primární skupině, do jakých činností byl vkládán, nás bude provázet po celý život. Naučené vnímání času-na jeho učení se podílejí všechny formy učení klasické podmiňování (podle něj se odvíjí alimentární chování), instrumentální podmiňování, učení se modelem. Je z části nevědomé, ale právě za pomoci rodiny se dostává na vědomou úroveň. Z jejích hodnot potom posuzujeme, zda je činnost, kterou provádíme nudná či nikoli. Tedy jestli čas odsípá či nikoli. Rozhoduje o vnímání času v pracovního procesu. Působí tedy i na to, jakým způsobem budeme trávit náš volný čas. Jestli budeme více tíhnout k práci, jaký vztah budeme mít k odpočinku. Ovlivňuje i to nakolik jsme schopni s našim časem zacházet a sami si ho plánovat. Jestli vůbec budeme v našem životu věnovat čas plánování. Ovlivňuje tedy podobu naší časové osy, pokud ji budeme brát jako přímku, která je naplněná sledy změn, můžeme rozlišit několik náhledů, kterými je tato osa vnímána. Můžeme ji buď vnímat v jejím plném rozsahu, patříme potom spíše k těm, co planují a potřebují mít vše nějak časově zařazené nebo ji můžeme vnímat pouze do přítomného okamžiku. Takoví lidé spíše žijí teď a tady. O těchto dvou způsobech vnímání se ještě zmíním později. V kontextu rodiny jsou určitým způsobem nastartovány naše vnitřní fyziologické hodiny např. čas hladu, spánku apod. Rodina bude mít silné slovo také k našemu vztahu ke konečnosti našeho života a vůbec rychlost a způsob vývoje našeho životě. Základní výchovným působením rodičů je právě tlak na vývojový posun v adekvátním čase. Společnost zase můžeme pojmout jako jakýsi metronom. Je to právě ona, která určuje rychlost času. Determinuje, co by mělo, jak dlouho trvat. Za jak dlouho bychom měli ujít kilometr. Za jak dlouho bychom měli dospět. Kdy bychom měli dělat to a ono. Tedy zaujímá v našem vnímání času velmi široký prostor.

Abych se mohla časem zabývat, co nejhlouběji rozdělila jsem si ho na několik rovin, se kterými se v

rámci time managmentu a jeho dopadu na socializaci setkáváme: intimní, osobní, společenské a veřejný čas. Chtěla bych poznamenat, že v této části čerpám zejména ryze ze svých subjektivním postřehů, tudíž bych chtěla jenom, aby tato práce posloužila k většímu pohroužení čtenáře do tohoto tématu. Rozhodně nemám ambice, že bych toto téma někam posunula a jsem si vědoma, že se v ní objeví spousta nekriticky zpracovaných názorů.

INTIMNÍ ČAS: Je to období, které bychom měli věnovat především sobě samým. Čas samoty. V životě velmi významný, ale bohužel často v současné společnosti spíše odsuzovaný. Přitom dokázat si najít chvilku pro sebe je stejně tak důležité jako samotný sociální kontakt. Je to období, kdy se nám srovnávají myšlenky A i přes fyzickou nepřítomnost druhých lidí můžeme vysledovat jejich působení. Současná moderní společnost zrovna neholduje této aktivitě. Naopak vše okolo se nám snaží tento intimní čas uzmout např. v rámci šílených tanců s košíkem v supermarketech nebo za chůze při poslechu hudby z mp3 přehravače. Každá ta technika nám ubírá možnost intimního setkání sebe se sebou.

OSOBNÍ ČAS: Čas trávený ve společnosti někoho blízkého. Rozkvétá z našich biologických dispozic, ale i naučených. Je to čas, který dáváme někomu, kdo k nám má velmi blízký vztah. Zejména v rodině by se na vnímání tohoto času měl klást hodně velký důraz. Pamatuji si scénu z knihy Pana Koukolíka Vzpoura deprivantů, kde matka postaví děti před obrazovku a více času jim nevěnuje. Prý prazáklad deprivanství. V rodině by se měl člověk naučit vnímat čas věnovaný ostatním lidem jako něco pozitivního, nosného a růstového.

SPOLEČENSKÝ ČAS: Společenská zóna představuje prostor, který zaujímáme k většině známým

lidem. Stejně tak časová osa společenská je osou utvářenou v rámci malé skupiny. Tato osa musí už být přizpůsobována ostatním členům a její vnímání se také vytváří podle toho. Čas v práci bude protchut nejen vlivem, který na nás zanechala naše primární skupina, ale i lidmi, se kterými pracujeme. Podle ní bude naše práce odsípat nebo se bude věčně zastavovat na mrtvém bodě. Často je to čas, který se nedá smlouvat a kterému se chce nechce musíme přizpůsobit.

VEŘEJNÝ ČAS: Čas, jak ho vnímá určitá kultura, většinová společnost. Obecně rozlišujeme dva hlavní kulturní způsoby vnímání, a to způsob vnímání času podle východní kultury a podle západní. Většina lidí východní kultury (oblast Asie, ale zařadila bych tam části i jižní státy Evropy, Afrika) má nastavenou časovou osu tak, že jí vnímá do přítomného okamžiku. Západní kultura naopak vnímá body časové osy, které jdou do dál budoucnosti. Takoví lidé mají sklon hodně plánovat, méne pak těžit z přítomných okamžiků. Neznamená, že člen jedné kultury čas nevnímá způsobem vnímání času kultury druhé. Časová osa naší kultury nás ovlivňuje natolik, že v určitém věku někteří jedinci dospějí ke krizi středního věku. Součástí tohoto času je nastavená osa určitého vývoje. Věk, kdy dospíváme, kdy stárneme. Společnost vnímá též čas jako nástroj trestání. Takové trestání se odehrává od dětských let, kdy se náhle ocitnete za školou a u někoho pak pokračuje až do odnětí svobody, která je vymezená určitým časovým obdobím podle závažnosti trestného činu.

Závěrem. Čas současné společnosti je přeplněn informacemi. Je roztahovačný. Plný sledu změn, ale

chybí v něm záchytné body, které by mu ubraly na překotnosti. Např. iniciační rituály, které by oddělily čas dětství od času dospělosti. Je tedy troufale zrychlený. V podstatě žít s nadsázkou znamená též bojovat o vlastní čas. A také o kvalitně strávený čas, což v dnešním přeplněném informačním věku rozhodně není jednoduché. Vnímání času změnila veškerá technika, která nám umožnila, abychom to, co dříve bylo nepříjemně zdlouhavé (posílání pošty, sběr informací) bylo hračkou. V posledních deseti letech nám odpadl čas čekání. Vše můžeme mít teď a tady, ale má to i své negativní dopady. Najednou nic z toho, co děláme nemá takovou sílu, takovou hodnotu, jelikož to není směněno potem a krví. Myslím si, že je to zejména tím, že náš organismus na takové zrychlení není bilogicky připraven. Potřebuje své pauzy a doby čekání, aby podněty zvenčí dostatečně zpracoval. Technika nám čas šetří, ale také odjímá právě tu ukotvovací čekací lhůtu. Alespoň mne se často stává, že se ocitnu na sklonku dne přesycená informace, které nejsou zpracované, které leží v mé hlavě jako flákoty masa. Bezcenné informace. Bezcenně strávený rychlokvasný čas.

Zdroje:

Nakonečný, Milan: Základy psychologie. Nakladatelství Akademia, Praha 1998.

Štrobl, Daniel: Co s časem, který pádí stále rychleji. Lidové noviny, ročník XX, číslo 105, příloha Orientace, 5.5.2007.

http://osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=2424 (14:00, 4.5.2007)

http://www.vedeme.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=120&Itemid=180(10:00, 24.4.2007)

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cas (7:44, 6.4.2007)

Jan Turneber: TAI-ČI cvičení z čínských parků. Nakladatelství Poznání, Olomouc 2005.

Wed, 09 Jan 2008 12:49:12 +0100

Vznik
Nejspíš vzniklo v období (snad za pomoci) Žlutého císaře(2000 př.Kr.)- autor Vnitř. Kánonu(Nej-ťing)=texty na podporu zdraví, rozhovory mezi Žl.císařem Chuang-ti a Nebeským mistrem Čchi Po a Šchao Jü (cisařův ministr), tvořeno 2 knihama: Su-wen(medicina, čchi, teorie jin a jang) a Ling-šu(aplikace)

Jang=bílá ryba-mužs.prvek:tvůrčí, světlo,nebe
Jin=černá-žena:tma,země,přijímající

Slovníček
Wu-ťi:velká prázdnota,nekonečno,tao,stav před oddělením jinu a jangu
Čuan:pěst
Wu-šu:tradiční čínské cvičení, Z: kung-fu
Taolo:sestavy

Tvrdé a měkké bojové umění:

Tuishou=tchuej-šou(tui-šou)

n ba men:8 zákl.technik rukou

n wu bu:5 technik nohou

-specifikováno Wu Haem (Wu Yuxiang)àDílo: Shisan(Třináct forem)

Současné sestavy-ty na čem si ujíždí Číňané v parcích:

vznikly v 5O. až 8O.letech

"8", "16" a vějířové

zkrácené, zaměřené na 1efekt

"24" pro flákání a zdraví

"42" pro machrování

"66" odpadlík z celé rodiny čísílek

Učení-mučení-pučení:

tedy jako u všech jiných aktivit, dejte na vnitřní pocit vlastního uspokojení a vlastní zkušennost s učitelem i technikou z taičinění

a říďte se heslem méně je někdy více-tedy nejlépe jeden učitel a jedna dobře zmáklá soustava sestav

Ostatní info:

V Číně se cvičí obvykle 60 až 90 minut

Mezi 6. a 9. hodinou ráno

Tai či působí nabíjeci, opravdu hodně..takže dle toho je třeba uvážit hodinu, kdy chcete cvičit

(No. Pro mé spolubydly to bylo dost zatěžkávací období, když jsem se vracela z večerních kurzů taiči a usínala až v pozdní či ranních hodinách. A to přesto, že jsem měla celý den doslova přecpaný všemi možnými přednáškami a vysavačemi energie.)

Venku i v zimě

Kdy prochází blahodárná energie a jakými orgány:

ledvinová energie: od 17 do 19
močovoměchýřová: 15 až 17
plicní, tlustostřevácká? 15 až 19, a taky 3 až 7

(Ale tohle platilo pro staré Číňany, určitě to bude ovlivněno životním stylem, pásmem apod. Tož i zde se řiďte sami sebou. Sám autor to doporučuje. Haum!)

Kouřit by neměl cvičící hodinu před a po cvičení

Před cvičením je dobré udělat krátkou rozcvičku (s 66)

Tao, tai či aneb jak mi pěkně taje veškerá má upjatost aneb jak si obout střevíce wu wei

Sun, 01 Jul 2007 17:58:04 +0200

Co vás čeká a nemine:

Moudrosti starého pána Lao´c
Knihule o tai či
Kde v Olomouci zkusit tai či a jak
Nic
Zase nic
No moc toho nebude...

pozn: wu wei= cosi jako nečinnost, indiferentnost...pro mne:vzít věci tak, jak jsou netrápit se s tím, přijmout a aktivně dané reality využít
(Čekáte dost dlouho na kámoše. Nutně ho potřebujete vidět. Obvykle je to na frekventovaném místě sledujete věci. V hlave si uspořádáte, jak ušetřit čas, co seškrtnout, pokud na něco spěcháte. Šance si prohlídnout pořádně tohle místo, kam často chodíte, ale už to máte tak automatické, že ho nevnímáte. Šance zbavit se plánů.)

No, wu wei....prostě to přijměte

Ta filozofie mne už pěkně irituje!!

Sun, 03 Jun 2007 10:19:52 +0200

Pooooooooooomooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooc!
Zával slov...lavina...chaos...apokalypsa..konec světa...blablablabla blabl..bla..blablll..bleblebleblebleeee

Pro sistrenku

Sat, 02 Jun 2007 16:11:33 +0200

Nehledej řád toho co ti určuje život.Mohl by ti zamotat hlavu.

Co se stane, když ho objasníš?

Nic

Vše

Myslíš, že se od něčeho věru oprostíš?

Zpropadená subjektivní mysl. Chci znát všechnu světa pravdu.

trojnožka

Fri, 01 Jun 2007 20:32:43 +0200

Jak dlouho?
Od 15 po 100000000 minut

Kde?
Kdekoli, na velké prostoru nejlépe, tudíž venku

Co je třeba?
Trojnožka-dá se vyrobit z klacků a čehokoli tomu podobnému při ruce, a to následujícím způsobem prostě s trpělivostí a bravurou o sene opřete klacíky tak, aby tvořily trojnožku. Kapišto?

Pro kolik?
Od 5 po 20 i více lidí dle vašeho zdravého úsudku, čím více lépe

Jak?
Pěkně si stoupnete do kruhu, v jehož středu jste si už předem umstili trojnožku. A pěkně v pícu se chytnete za ruce..a pak to začíná. Vaším cílem je stát se jediným vyvoleným, který neporazil trojnožku. Jediný způsob, jak tomu dočinit je dotlačit ty, jichž se držíte k trojnožce a nechat je hezky se poprat s vlastní rovnováhou a ost.nešvarama. POZOR! Trojnožka musí být vždy ve středu kruhu a nesmíte se pouštět. Musíte prostě držet pospolu. no není to ironie?

Ocasatá

Fri, 01 Jun 2007 15:25:15 +0200

Jak dlouho? od 10 po 100000000 minut
Kde? kdekoli na velké prostoru nejlépe-je třeba si ho ohraničit
Co je třeba? Každý musí mít svůj šátek
Pro kolik? od 5 po 20 i více lidí dle vašeho zdravého úsudku
Jak? Šátek si zandáte za kaťata. Rozprostíte se po prostoru a na znamení se snažíte si navzájem sebrat šátek. Vítězem jest ten, kdož získá nejvíc šátků. Kdož je bez ocasu ze hry vypadává.

Kundera, Kundera, Kundera a zas Kundera a Kundera, Kundera

Fri, 01 Jun 2007 14:27:13 +0200

Aneb jak se ponorit do reality, abys pritom mohl dychat..a pritom nechat plavat ten svet protireciciho

Únor 2007

Fri, 01 Jun 2007 09:41:28 +0200

Tož náštěva pasťáku..no zjistila jsem mnohé třeba stále narůstající xenofobii...potřebu výtvářet mýty a přetvářet ty kluky na podivná monstra...strach...jak trapné? jak lidské?..a to jsem si myslela, že jsem tolerantní, bez předsudků...a v tu chvíli se mi jich vyplavilo.

Co se týká politiky ústavu..zastaralý behaviorální systém "token ekonomy" ve formě zelených a černých puntíků mne dost zarazil...a tak ta disciplína..bez dalších věcí okolo..způsobovala jen pocity vstupu do cizích, rozpadlýho světa...navíc..minimální 30% útěkovosti..činí z pasťáků taký velký vtip.

Březen 2007

Fri, 01 Jun 2007 09:25:26 +0200

Příchází březen a s ním vzpomínky na opětovnou ztrátu mobulína, opětovné zaspání, opětovnou nenažranost, finanční mánii a... to, že mne pronásledují mimózy..jsou všude..vráží do mne na ulicích..veplouvaj do mých snů...zarývaj se do mých myšlenek..těkají ze strany na stranu svými škodlibými napomínajícími ukazováčky....

Identical?

Thu, 31 May 2007 22:50:38 +0200

C´est quoi?

Fri, 25 May 2007 20:53:57 +0200

http://ilsbohu.free.fr/gen2bio/voicrepf.html

Jean Paul SARTRE: Nevolnost. Československý spisovatel, Praha 1967 (první vydání 1938)

Thu, 24 May 2007 20:38:44 +0200

Osobnostní terapie

Sartre je plně pohlcen pojmem existence- až tak, že nevidí napravo nalevo. Na druhou stranu vyslovuje nevylovené a i tomu je třeba. Pořádně se pohňápe ve svém literárním nose, aby vytáhl všechny ty existenciálních sopli, jimiž je zahlcená jedna část současné společnosti. (Ano, dokonce tato existenciálně truchlící sociální skupina dorazila i k nám do ČR. Najednou tu máme spoustu volného času k odávání se různým životním spekulacím aneb jak nežít a jen kecat. Jupíí! Jak nádherně se dá zabít čas!). Světa vtíravých rolí a pitomých statusů a sociálních pozic, kdy se chováme podbízivě vůči těmhle schématům chování, anižby jsme je dostečně zreflektovali. Svět přehršle informací a slov, které ve svém nad míře vzbuzují leda averzi. Ach chudák Sartre.

Partnerská terapie

Neuvěřitelné se stává pocítěnou skutečností, Sartrův Antoine dochází k tomu, že přece jen samota není zrovna košér... avšak ani jedno setkání s jeho animou mu nepřináší prolnutí. Žádná telepatie se nekoná. Pořád je tu ňáké ALE..a tak svůj život i nadále řeší samotnou..žadný pokus něco změnit, vyjít v ústresy, snažit se pochopit, zachytit alespoň ten jeden malilinkatý společný bod.

Sociální terapie

Aneb jak se osvobodit od sociální závislosti, od společnosti...pocítit hnus z toho přenášení své odpovědnosti na okolní společnost. Vykresluje obrázek jak se stáváme loutkami našich sociálních rolí, společnosti a nevidíme samotné jádro našich existencí.

Závěr

Kniha vážně vzbuzuje HNUS, nevolnost...z toho jak se dá poddat pesimismu a pocitu rádoby uchopení skutečnosti

Nedoporučiji ke čtení: patologickým pesimistům, vášnivým cestomaniakům, realistům, pohodářům

Doporučuji: kecalům, zaslepeným snílkům a zaslepencům do neúčelných ideálů, chronickým singls, těm co jsou v depce a ne a ne se umět vyjádřit (tady najdete slova)

Ještě jednou k Puzzle Do a tentokrát pořádně

Fri, 18 May 2007 14:25:15 +0200

Puzzle je představa dokonalého spokojeného světa. Svět, kde každý díleček dokonale zapadá do svého partu a dohromady pak všechno tohle tvoří jeden geniální celek.

V reálu to, ale takhle nevypadá, dílky bloudí dezorientovaně světem a nenachází tu svou část okolních dílků, do kterých by dokonale zapadly. Tlačí se, zabíraj místo těm správným, odtrhávaj se či se nechávaj zakutálet po skříň, kde si naivně myslí, že unikly, ze svého puzzlového údělu, že do stavebnice puzzle nepatří. HAHAHA-naivkové!

A Puzzle Do je cesta napraveného, uvědomělého dílku, který konečně pochopil tu spojitost s ostatními, že jí neunikne a který se snaží realizovat za pomoci nalezení těch správných okolních dílků. Ty mohou symbolizovat cokoli lidi, postoje apod. A tak uchopují své biologické možnosti a sled dějinných okolností(a díl náhody k tomu) a pokouší se utvořit ten harmonický celek-jednoho spojeného puzzlete.

Pozn: Nikdy však nelze očekávat, že si budeme svou správností stoprocetně jistí. Navíc puzzle se hýbe, mění. A stejně tak dílky, dochází jim energie, až úplně zkamení a už jimi nehýbne nic, ani stádo šílených slonů.

Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí. Sixty-Eight Pusblishers, Corp.1985, Canada.

Tue, 15 May 2007 17:50:11 +0200

Egoterapie:

Sedím u polorožehnuté skomírající lampičky a zpoza stínu na mne Kundera drmolí jeho lákavé Es muss sein! Es muss sein! (Musí to být!)

Přemýšlela jsem v čem mne tak očaroval, že jsem odvrhla všechny své milence a vrhla se do jeho
náruče. Snad proto, že se stal účinnou medicínou na mou nerozhodnost, pocit nejistoty, nejednoznačnosti. Čarostřelec Kundera je s jistotou postřílel a předal jasné výpady, jasné názory. Podle mne je to tak a tak, a ať si myslí ostatní, co chtěj. Jsou tím nacucané jeho postavy. Je to hořká chininová dávka bezohleduplnosti, která nás však vrátí zpět na nohy. Bezohledně, do svého světa uzavřeně tak jednají všechny jeho bytosti.

Sycení silou rozhodnosti však končí na zdi tančícími stíny Tereziny mysli. Křehké hrdinky, u které tohle všechno tak trochu pokulhává. Příběh letí a s ním je pronásledována svou milovanou despotickou matkou. Rozšlapala její jistotu v své úsudku, ve svůj svět napadrť a odsoudila ji k věčné nejistotě, přesto zaujala korunní krásně poduškové místo v Terezinině životě. Houpete se tak houpačce od jedné polarity k druhé od nechutí k vlastnímu tělu až jeho pochopení, nebem švišti masochistické tendence a odsouzení do područí vztahu, ve kterém rudě piští jedno velké ACH TAKHLE NE, které pak se zhoupne v jedno velké ANO.

Vztahová terapie:

Mnozí dnešní vztahový badatelé mluví o mytizaci v rámci vztahů. O tom, jak nedokážeme přijmout polobožskost až lidskost našich partnerů. Opakem je Kunderova láska, která dochází k tomu, že je vlastně dílem náhody, která dochází k suché realitě..

Co si počít s naší od přírody danou promiskuitou? Snad odpovědí může být Tomášovo jediná ochranitelská a mnohodávající láska vůči jeho Tereze a tisíce jeho objevovatelských souloží se všemi ostatními ženami. Kundera je pak dostatečným průvodcem pro ty, kdož se ocitli v tomhle vztahovém TAKHLE NE.

Vztah podle Schelera je komunikace. A komunikace jsou pak slova. A slova vnáší do vztahu "l´ambiguité" pitomou mnohoznačnost, kerá nás utápí v mnohých vztahových labyrintech vzájeného nepochopení. Kundera tohle rozvedl ve vztahu umělkyně Sabiny a švýcarským profesorem Franzem. (Mimochodem současně uslyšíte jaké je to volání z břehů dvou kultur: české-komunismem poznamenané a francouzské resp.švýcarské-Velkou revolucí poznamenané.)

JINÁ TÉMATA
Tabu:
Devastace mlčení ohledně vyprazdňování..prodchnuté Kunderovskou ironií...

Generace zrozená v komunismu:
Abychom je pochopili, právě na jeho řádcích tančí atmoféra té doby. Události. Způsob myšlení.

LOVKYNĚ SEDÁKŮ neb jak si nás Ráďa osedlala

Tue, 15 May 2007 17:27:04 +0200

Udělejte pořádný kouk.. ten sadistický úsměv....Regardez bien.. ce sourire sadistique

Od té chvíle se vše obrátilo vzhůru nohama... Du coup tous changent du sense dessus dessous...

Ale tyhle odpustky fungují bravurně... Mais ces indulegences fonctionnent avec bravoure

Triptych-čtyři bažanti na poušti

Sun, 13 May 2007 20:19:31 +0200

Le travail en France aneb Čest práci!

Sat, 12 May 2007 14:23:25 +0200

154, 22 heures sur l´internet, 7 et demi de travail misérable me qualifie assez d´écrire qch comment on peut réaliser des ambitions de nos parents (pour rappel: Le travail est la base de la vie. Les gateux n´existe pas sans travail. Qui ne travaille pas, ne mange pas.) et en meme temps obtenir des expériences (par exapmple: lingual..le polonais est aussi une jolie langue), de l´aisance de la vie (Quoi d´autre quand l´offre de travail pour des extrangéres non parleurs est assez étroite et misérable. Ce sont des metiers dans les usines ou dans les fermes, par trop souvent.)etc. En tous cas j´ecoute une cloche d´aventure...bcp d´ histoires nouveaux pour mes amis de gargote.(Je vie pour raconter comme Marquez.)

N´oubliez pas qu´ il est valable pour nous avoir une autorisation de travailler sur le sol Français et aussi c´est magnifique, on peut travailler seulement dans ces 62 sectionnes cabotines( En tant que citoyen de notre Etat j´en suis fiere.):
www.mzv.cz/wwwo/default.asp?ParentIDO=3799

Donc il y a mes webpages preferées (j´adore ses odeurs de travail):

anpe.fr (avec des emails d´employeur et c´est la mellieure)

anefa.org